středa 7. listopadu 2012

A letíme...

Bylo to těžký...těžší než jsem si myslela. Asi ani nedokážu popsat jaké pocity jsem měla když jsem prošla pasovou kontrolou a viděla jsem jak tam moji nezlatější rodiče a sestřička stojí a já už se nemůžu vrátit. Hodiny ale ubíhaly a já musela rychle do letadla. Popadla jsem tedy svůj kufr a mávala na rozloučenou co to jen šlo.
   Letěla jsem brzy ráno,takže jsem z letadla měla úžasný výhled na vycházející slunce.


Do Londýna-Lutonu jsem doletěla v pořádku a mé zavazalo,které mělo téměř 32 kg se taky zdálo ok :D)Hned poté jsem se tedy vydala hledat autobusovou zastávku ze které jsem měla namířeno přímo do centra Birminghamu. Co se ale nestalo? Autobus měl asi hodinu zpoždění !:D Po asi hodině konečně dorazil a já celá zmrzlá až na kost jsem nasedla a mohlo se vyrazit. Co se mi ale zase nestalo? Další perlička :D Vedle mě si sedl pán (napůl rusák,napůl angličan). Začal mluvit a já absolutně nechápala( a to moje angličtina není zas tak špatná!:D),tak jsem jen kývala hlavou a smála se. Po pár minutách ho to mluvení asi vyčerpalo a vypadalo to následovně..

 
   Na zastávce v Birminghamu už na mě čekala ještě tehdejší au-pair Ania. Díky ní jsem jela právě sem k této úžasné rodině. Byla tu se mnou 2 celé dny a všechno mi ukázala. Jak domácí práce,kterých opravdu není mnoho a každý by je zvládl, tak i oblast ve které teď žiji a centrum města. Moje první dojmy a pocity byly asi takové :" wooooow " :D
   Po příjezdu mě přivítala moje host-mum,která je opravdu,ale opravdu úžasná. Aby to ale nevyznělo špatně,tak není máma jako máma ( ta moje je mnohem lepší! :))Moje první cesta vedla ale k notebooku a skypu. První telefonáty s rodinou byly opravdu hrozné. Brečela jsem a chtěla jsem si co nejdřív vzít svůj kufr a odletět zpátky. Musím prostě říct, že jsem si svůj začátek představovala mnohem lépe.
   Odpoledne jsme šli společně vyzvednout do školy Prithviho. Už z vyprávění jsem věděla že je naprosto bezproblémový a taky že je! Už po pár dnech přešlo naše pouhé zdravení i v rozhovory a postupně se to zlepšovalo. Teď když máme každý chvilku,tak si spolu povídáme nebo se díváme na jeho oblíbené Simpsonovi nebo Harryho Pottera :)
   Tyto první dva dny mě absolutně vyčerpaly jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Blížil se už ale víkend a já tak měla alespoň dostatek času vše pořádně dospat, popřemýšlet a projít si sama v klidu okolí. Také jsem ale věděla, že má přijet manžel mojí host-mum, který pracuje v okolním městě a jezdí domů jen na víkendy. Toho dne jsem se velice obávala, ale jak už jsem psala, rodina je úžasná. A to myslím celá rodina! V neděli večer už jsem měla alespoň malou představu, jak takové víkendy budou vypadat. Samozřejmě že tyto dva dny mám volno, ale mytí nádobí a malá pomoc v kuchyni se mi nevyhne. Nejsem ale žádnej lenoch a takové práce mi nevadí :)
   Tak to by bylo něco málo z mého příjezdu a prvních dnů....

2 komentáře:

  1. Luci, máš můj velký obdiv!! Držím pěsti, ať se ti tam líbí i nadále:) L.

    OdpovědětVymazat
  2. Taky držím palce Luci:) hlavně, že s tou rodinou si rozumíš :) taky jsem už o tomhle přemýšlela, tak uvidím, třeba po škole :)

    OdpovědětVymazat